Hostie podle původní formy
Františka Bílka


Náboženská obec CČSH v Praze 4 - Michli ve spolupráci
s Institutem evangelizace a pastorace obnovily po 85 letech ruční výrobu vlastních hostií, jejichž podobu navrhl František Bílek.

 

Jak se pečou hostie

U příležitosti slavnostní bohoslužby k výročí církve v lednu LP 2020 jsme avizovali, že každá náboženská obec dostane jako dárek vzorky hostií připravených podle původního návrhu Františka Bílka. Vysluhována s nimi byla
i večeře Páně a bratr patriarcha hostie církvi představil.

Protože mám tu čest při pečení hostií alespoň občas pomáhat, chtěla bych se tímto pokusit trochu vám celý proces přiblížit. Jen těžko si umím představit, jaké bylo pečení v původních kleštích, které se vkládaly do pece. Dnes máme k dispozici moderní elektrický stroj, který ovšem peče hostie s přesně stejným vzorem jako na původních kleštích. I tak je to ale práce nesmírně napínavá a vzrušující. Člověk by si myslel, že to není žádná věda, vždyť celá receptura spočívá jen ve smíchání vody a hladké mouky. Jenže už první oříšek nastává při stanovení poměru těchto dvou ingrediencí. Nevěřili byste, že i když vždycky naměříte přesně stejné množství, hustota těsta se pokaždé mírně liší. Další „věda“ spočívá v odměření množství těsta, které do formy nalijete – nesmí ho být ani málo ani moc. A jak dosáhnout toho, aby se těsto na formu nepřilepilo? To řeší včelí vosk. Ovšem i zde jsme postupným zkoušením přišli na to, že vosk ovlivňuje zabarvení hostií. Záleží na tom, kde včely opylovaly. Další klíčovou fází je přiklopení víka formy – nesmí to být příliš rychle, aby se v hotové oplatce nevytvořily vzduchové bublinky, které ji znehodnocují. Výborně. Hostie se už pečou. Ale jak dlouho? Věřte, že záleží na každé vteřině – necháte-li formu zavřenou o pět vteřin déle, je oplatka spálená, když zase o něco kratší dobu, je nedopečená. Jsou za tím dlouhé hodiny pokusů, než se nám podařilo docílit optimálního výsledku. A protože pečicí stroj bohužel neobsahuje žádnou „minutku“, musí pekař neustále sledovat hodiny, aby formu v pravý čas otevřel. Pokud si to chcete udělat opravdu adrenalinové, můžete péci v jedné formě malé a ve druhé formě velké hostie najednou. Jestli si však myslíte, že tím je hotovo, jste na omylu. Z formy vyjmeme oplatku velikosti té lázeňské, ze které je hostie potřeba vykrájet. Malých se do ní vejde čtrnáct a velké čtyři. A právě při vykrajování nejvíc „experimentujeme“. Všechno je to ryzí ruční práce. Každou hostii je potřeba vykrojit samostatně. Navíc jsme však zjistili, že aby oplatka nepraskala, je potřeba upečené hostie ještě nějaký čas (podle naší zkušenosti až dva dny) zvlhčovat. I tak ovšem vykrájené hostie nejsou úplně dokonale hladké. Doufáme, že i tak s nimi budete spokojeni, protože každá hostie je tím pádem originál. Na závěr musím vyznat, že pro mě je možnost podílet se na pečení hostií velkým obdarováním a nestydím se říci, že i duchovním zážitkem. I když už nepoužíváme rozpálenou pec, ale elektrický stroj, stále platí, že pečení chleba je tak trochu posvátnou činností. Chléb je Boží dar – o to více pak ten bohoslužebný. Velice proto děkuji především sestře farářce Evě Mikulecké a br. Dr. Janu Jandusovi z Institutu evangelizace a pastorace za vytrvalost, se kterou krok za krokem usilují o obnovení pečení „Bílkových“ hosti pro svátostnou službu CČSH.

Jana Krajčiříková

© NO CČSH Michle in memory of CM, Táňa + EM