Církev československá husitská
Sbor Alberta Schweitzera
Vítejte na webových stránkách Náboženské obce Církve československé husitské (NO CČSH) v Praze 4 – Michli. Jsme jednou z náboženských obcí této církve v Praze. Scházíme se ve sboru, který nese jméno humanisty, teologa, lékaře a varhaníka
Alberta Schweitzera.
Část pečícího stroje
Dárková krabička
Dárek ke 100. výročí služby CČSH
Myšlenka na znovuobnovení výroby hostií se zrodila při přípravě knihy „František Bílek v Církvi československé husitské“ v závěru minulého století, kterou je dosud možné zakoupit v Blahoslavu. Uskutečnění myšlenky dotažené až k možnosti nákupu těchto hostií pro vysluhování Večeře Páně při liturgii v náboženských obcích je darem církvi a pro církev k jejímu 100. výročí služby.
Institut evangelizace a pastorace CČSH nechal pečící stroj vyrobit a Náboženská obec Praha 4 - Michle na něm pak hostie svépomocí peče. Nejprve bylo připraveno dárkové balení hostií v počtu 5 velkých a 28 malých hostií pro každou náboženskou obec. V důsledku koronavirové infekce hostie dostávaly náboženské obce v průběhu roku.
Dnešní elektrický stroj peče současně 4 velké a 14 malých hostií. Následně se zvlhčují, a pak se ručně vykrajují. Každá hostie je proto originálem. Pečicí formy byly vyrobeny podle oněch původních forem, které navrhnul František Bílek. Původní kleště z 30. let 20. století se vkládaly ještě do pece a byly troje: pro 7 velkých hostií, pro 26 malých a 9 malých hostií. Jsou uchovány v Ústředním archivu a muzeu CČSH.
Popis hostií: Na velké hostii je zobrazena rozlomená hostie, kterou drží dvě ruce. Po okraji hostie je nápis: „Hle život – Hle dílo mé – je lámu a dávám.“ Na její zadní straně je rýha ve tvaru V, která umožňuje správnou orientaci držené hostie při pohledu zezadu. Malá hostie je zdobena kalichem s ozdobným vrypem při okraji, zadní strana hladká. Malé i velké hostie se vyráběly v církvi pouze od roku 1935 do 1937. Bude k nim tentokrát církev a doba, ve které žijeme, vstřícnější?
Naším přáním je, aby si hostie našly cestu do našich sborů a postupně se rozšířily do všech náboženských obcí v církvi. A staly se tak sjednocujícím prvkem církve v její různosti: ve službě, v řízení, v bohoslužebných projevech a ve zbožnosti. Kéž to vše je vedeno jedním Duchem – Duchem Kristovým.
Eva Mikulecká