​

​

Neuskutečněná předválečná přestavba

V roce 1920 se Michle stala součástí Velké Prahy a v obvodu tehdejší michelské židovské obce žilo na 900 osob židovského vyznání. Malá synagoga nemohla dostačovat rostoucímu počtu členů obce, a proto byla od roku 1929 připravována její moderní přestavba. Tehdy byly vypracovány plány zásadní přestavby synagogy - modlitební sál měl být prodloužen na dvojnásobek a opatřen novým stropem. Prostředky k přestavbě shromažďoval "Spolek pro zbudování jubilejní synagogy v Michli", který k tomuto účelu vydal zvláštní pohlednici s fotografií synagogy. Židovská náboženská obec v Křinci na Nymbursku věnovala Michelským k novému využití cenné vnitřní zařízení ze své zrušené synagogy. K plánované přestavbě však z neznámých důvodů již nedošlo - snad nebylo dost finančních prostředků, snad bylo pravou příčinou nebezpečí blížícího se fašismu. A tak michelská synagoga sloužila k bohoslužbám ve své staré podobě až do nacistické okupace.

​

Depozitář Židovského muzea v Praze

Po válce se z koncentračních táborů vrátila jen nepatrná hrstka věřících, michelská židovská obec nebyla již obnovena a michelská synagoga zůstala nevyužita. Pražská židovská obec ji později předala Státnímu židovskému muzeu, které v budově v letech 1956 až 1965 mělo jeden ze svých depozitářů. Jako ve starověkých antických knihovnách zde bylo na regálech uloženo asi 1500 svitků Tór (velkých pergamenových svitků s hebrejským textem pěti Knih Mojžíšových), které nacisté svezli do Prahy ze stovek násilně uzavřených českých a moravských synagog. V roce 1964 byla většina těchto Tór převezena do Westminsterské synagogy v Londýně, odkud jsou zapůjčovány jako památka na zničené židovské obce v Čechách a na Moravě židovským obcím a synagogám po celém světě.

 

Michelský sbor Církve československé husitské (CČSH)

Od ustavení michelského sboru CČSH se jeho členové scházeli v různých pronajatých místnostech. První bohoslužba se konala na volném prostranství pod rozložitým stromem, při ní kázal pozdější biskup CČSH br. Arnošt Šimšík. Později se obec scházela v michelské sokolovně, v záložně, ve školních třídách, po roce 1945 v sále kina Sparta. Konečně roku 1953 církev pronajala přízemí bývalého hostince na hlavní Michelské ulici (dnes Nuselské) a po urychlené adaptaci zde byla bohoslužbou 26. září téhož roku otevřena první vlastní modlitebna. (V patře zůstal bydlet jeho majitel.) Podle územního plánu byla však tato budova předurčena k demolici, ale náboženské obci se na počátku sedmdesátých let minulého století zázračně podařilo zakoupit nedalekou, již zcela opuštěnou a zdevastovanou synagogu v ulici U Michelského mlýna.

​

Sbor Alberta Schweitzera

V roce 1975 vypracovala arch. A. Charvátová projekt přestavby staré budovy na sbor dr. Alberta Schweitzera a na podzim téhož roku začaly stavební práce. Náročné adaptaci předcházel stavební a památkový průzkum, při němž bylo zjištěno, že zdivo modlitebního sálu (jižní část budovy) je patrně ještě středověkého původu. Při průzkumu byla odhalena stará zazděná ostění oken a dveří, svědčící o původním využití budovy. Zdivo severní obytné části budovy je mladšího původu, nejspíše z 18.století.

 

Náročná přestavba budovy synagogy se prováděla pro nedostatek finančních prostředků celých 15 let a byla dokončena až v roce 1990. Při stavebních úpravách byla změněna také konstrukce krovu a nad východním a západním průčelím byly vztyčeny nové štíty (není vyloučeno, že podobné štíty budova kdysi mívala) a prodlouženy otvory oken. Hlavní změny se však odehrály v interiéru. Hlavní sál dostal podlahové vytápění, bývalá galerie pro ženy byla nahrazena novým kůrem, na němž jsou umístěny varhany. Okna byla zasklena barevnými vitrážemi a v předsálí sboru osazena busta Alberta Schweitzera. Čtyři vitráže znázorňují postupně formy Božího stvoření od počátku po Krista: 1. okno zprava znázorňuje stvoření rostlinstva na zemi. 2. okno pak stvoření živočichů. 3. okno znázorňuje stvoření lidstva s jeho posláním sloužit si navzájem. (A.Schweitzer a jeho služba v Africe.) 4. okno ukazuje na Ježíše Krista, Syna Božího a Spasitele jako vzor všech lidí. V přilehlé obývací části budovy bylo zřízeno hygienické zařízení. Rozsáhlé úpravy byly provedeny také zevně budovy. Malá zahrádka před jižním průčelím byla obehnána zdí, v samotné zahradě byly zasazeny staré židovské náhrobky, přemístěné sem ze zrušeného židovského hřbitova v Praze - Libni.